V neděli jsem se rozhodla, že je již čas Pana Palačinku dát s klecí na chodbu. Zatím spával v místnosti se mnou.
Ovšem to jsem nečekala, co mě bude čekat v noci. Přes den Pan Palačinka hupskal, poskakoval ty své kreace a pěkně papkal a popíjel vodu...
Večer jsem ulehla, ale usnout bohužel nešlo. Pan Palačinka stále rabošil, skákal v kleci ze strany na stranu a dělal obrovský rachot.
O půl druhé ráno jsem to již nemohla vydržet a tak mě napadlo, že se tam sám na chodbě asi bojí, takkže jsem ho opět přestěhovala na své původní místo, kde měl o všem přehled, jelikož na mě stále viděl, takže mohl pokukovat, co se děje a věděl, že není sám.
Pana Palačinku jsem pohladila, dala mu dobrou noc a šla si lehnout. Již i Pan Palačinka usnul a spali jsme v klidu až do rána..
Z toho tedy plyne, že i můj králíček je nerad sám a potřebuje mít paničku u sebe :o))))
—————